Poetická sobota

Další sobota v Praze. Naprosto dokonalá sobota. Přítele dnes chytla kavárenská mánie (kéžby to tak bylo pořád). Haha. Toulání se uličkami, sednout si do kavárny..sdílet myšlenky a plánovat nad šálkem čerstvé kávy. Nevynechaly jsme ani Paládium. Po velké pracovní zakázce jsem si musela udělat radost čistící péčí od Clinique a makeupem Chanel na který jsem velmi zvědavá. Lak a štětec už jsou mí věrní pomocníci delší dobu. U laku bych ocenila lepší štěteček, ale to je jen drobný detail. Odpoledne jsme nás navštívili naši známí a donesli naprosto úžasné cupcakes. Podívejte se sami. Škoda jíst. :)  

Studijní ne-horečka

Opět sedím v rohu své postele. Tentokrát ne v milované Praze, ale ve na druhé straně republiky. Frýdek-Místek. Nevěřícně kroutím hlavou..jak málo empatických lidí ve svém okolí mám. Cítím jak se mi na čele dělá hluboká vráska. Kolik mám kolem sebe lidí, kteří jsou schopni racionálně přemýšlet, znají mě a dokáží mě uklidnit. Protože to teď potřebuji. Čeká mě několik pro mě důležitých testů. Jsem trochu stresař. Divný slovo. Ale je to tak. Spolubydlící znásilňuje tlačítko replay pro mě neznámé skladby. Nedokáži se na nic soustředit. Z druhého rohu se ozývá: "Vykašli se na to, třeba to odloží o týden, já se taky neučím, max na to kouknem před hodinou a tu literaturu od někoho opíšem." Ne. Neusnu. Čtu odstavec látky poprvé,... podruhé,....potřetí!..., už mě to fakt nebaví...počtvrté...o čem to vlastně je? Kašlu na to, nějak to dopadne.

O ničem

Mám toho na srdci tolik, že se to tam už skoro nevejde. Cítím se jako hrnec. Za chvíli to přeteče. Tak ráda bych si ukradla pár dní jenom pro sebe. Třeba se ubytovat na nějaký wellness hotel, nebo se schoulit v nějaké roztomilé vzdušné kavárničce. S voňavou knížkou a dobrou domácí limonádou. 

Od rána se ploužím po bytě a nevím co vlastně chci. Nechce se mi nic a přitom všechno. Kéž bych se mohla rozběhnout kamkoli. Zažít něco nového. Připadám si jako ve svěrací kazajce. Škola, brigáda, focení, ...

Zase mých tisíc myšlenek a nálad v jednom. Chaos. Jsem příšerná pisatelka. Přispívám na blog jednou za uherský rok. Ale vůbec nemám ani chuť dělat třeba něco užitečnějšího. V tuto chvíli jsem schopna se pouze koukat z okna na ten nejkrásnější a největší měsíc, který kouká seshora dolů na mě. Praha krásně svítí, venku fouká podzimní vítr a lidé se plouží po nábřeží v šálách a kabátech asi z kaváren, nebo divadla. Mohla bych se jít procházet mezi nimi. Ale na to jsem moc unavená. Dobrou noc.

  

Interbeauty podzim 2013

Zase Praha.:) Tentokrát jsem jela se spolužačkami na Interbeauty. Jako každý rok, kosmetický veletrh. Jely jsme "soukromnice" místo školy. Na bytě jsem měla plno, tak jsme přespaly na Flóře u kamarádky mé spolužačky. Vlastně téměř všechny z jednoho kraje. :) 

Po příjezdu nás čekala Barunka, která je v pražské dopravě znalejší než já. A to jsem tam každou chvíli. Většinou chodím všude pěšky, nebo s přítelem autem. Na veletrhu je narváno. Za tři hodinky mizíme pryč. Koupila jsem jen vosky do aromalampy jako dárek pro spolubydlící. Pár tubiček třpytek na nehty, nějaký lak a mističku na barvu. Chudý nákup. Ale skrz desítky lidí chovajících se jako zvířata mě opět přešla chuť nakupovat. 

Trochu jsme prošmejdili obchody v centru a večer kolem jedenácté jsme se vydaly do Retra. Upřímně jsem byla tak vyřízená z brzkého vstávání kvůli cestě na vlak do Olomouce, abych stihla Regio do Prahy..že jsem v Retru úplně odpadla a odklidila se do nějaké lounge. Byla jsem tak moc unevená, že i ta hudba plná decibelů, které cloumaly tělem mi dělala zle. Konečně na bytě. Holky pobrukují melodie, plné euforie probírají zážitky a tanečníky z dnešní noci a já se choulím ke spánku.

Druhý den ráno rychlá snídaně u Václaváku, procházka po obchodech a kolem poledne děvčata odjíždí zpátky na Moravu. Já v Praze ale ještě chvíli zůstávám a čekám na přítele.

Some pictures

Relax

Sluníčko mi svítí do očí a já pozoruji tančící hmyz na hladině rybníka. Zasloužený relax. Čekám.Jemná letní deka a košík plný dobrot. Trochu nenápadně se rozhlédnu kolem sebe. Nikdo na mě nekouká. Naaranžovat. Hlavně dobře poskládat nohy , ať jde vidět ten skvělý nový lak na mých nehtech. A zase to udělám. Natahuji se do kapsy pro mobil a rychle klikám na ikonku fotoaparátu. Jo. Zase si fotím jídlo. Trochu takhle. Nebo takhle. Možná raději takhle. Ok. Překlikávám kontrast a barevnou sytost a už to směřuji na Instagram. Skupinka relaxujících měšťáků mě vesele pozoruje. Asi není úplně normální nosit si k vesnickému rybníku piknikovou deku a košík. Ale co.. Nenápadně uklízím mobil pro jistotu do tašky. To kdyby mě někdo hodil do vody. Nasazuji sluneční brýle a parta už přichází. Zábava. Krásnější úterní prázdninový večer nemůže být. 

Zdravotní podpásovka.

Pokus první.

Jsem neskutečně moc unavená. Mám neuvěřitelné štěstí, zrovna na konci školního roku mě zradí zdraví. Ano. Akutní zánět ledvin teď téměř v létě. Už tři dny jsem nespala a mám pocit, že i dokončení tohoto článku je krajně nemožné. Nemůžu chodit, ležet, sedět. Asi chci umřít. Přísahám, že trhání zubů a operace bez aktivní anestezie je procházka růžovou zahradou. Vtip? Jsem ve škole 114 km od domova a celý svět je ochoten mě přijet vysvobodit autem. Chápejte - nutné zastávky. Tímto děkuji svému příteli a uděluji mu nejvyšší ocenění lenosti. Tímto láskyplným gestem mě v boji o nejvyšší post lenosti trumf. Čeká mě trochu scifi cesta autobusem.

Pokus druhý.

Jsem doma! Věřte, nevěřte cítím se jako olympionik a za tu cestu bych zasloužila medaili. Budu asi do konce školního roku doma. Předchozí dva dny jsem se cítila jako myš v laboratoři. To tak když hrozí selhání ledviny. Dostala jsem nepřeberné množství lentilek, co nestačím spočítat. Pokus o vtip - asi náhrada za hodiny matematiky.

 A dál? Snad nějaká dovolená. Když ne s rodinou, tak snad s přítelem. Při tom množství léků je mi lépe, ale mám trochu obavy, že jen tak nebudu fit. Ani nevím, jestli mám mít radost, nebo ne. Každopádně do té "fit" doby si alespoň chci pořídit foťák (promiň můj starý Nikone) a celé prázdniny (když to vyjde) vás opět zahrnout články, až je nebudete stíhat číst. Alespoň zaženu nudnější dny, kdy nebudu na bytě v Praze, ale doma na Moravě. A taky se těším na pražskou psychickou regeneraci po tomto hektickém školním roce. Nemůžu se dočkat! Praha není jediné místo, které chci o letošních prázdninách navštívit - je to skoro můj druhý domov, navíc jsem tam většinu roku, ale jako elixír na duši zafunguje jako vždy určitě báječně. 

Pokus třetí.

Zapomněla jsem se rozloučit. Mí imaginární i budoucí čtenáři..i ty. Mějte se fajn a buďte happy.

Péče o pleť

Dnes bych se s vámi ráda podělila o mou péči o pleť. V první řadě začnu s péčí od Lancome Hydra Zen pro suchou pleť, kterou jsem dostala od přítele, čímž mě neskutečně mile překvapil. Už delší dobu jsem si ji přála. Proto jsem si ji také strategicky nechala v Praze.  

Mám denní a noční krém, tonikum Confort. Dále krémový odličovač Confort, Galatée Confort čistící mléko se složkou medu a mandlí a jako poslední schovaný je Gel Eclát pro normální až smíšenou pleť.

 Jak vidíte převládá čistící péče. Oční okolí trochu flákám. Ale hlavně, vám chci tuto řadu doporučit. Není nic lepšího než kvalitní péče a na pleti to půjde rozhodně znát. 

Mimo tuto péči jsem si taky docela nedávno koupila krém od Dermacolu Juicy&Beauty s Japonskou třešní. Nepamatuji si teď přesně cenu, ale tuším že v DM drogerii stál kolem 145Kč. A v Rossmanu bude určitě kolem 130Kč, jelikož DM má vždy o pár korun vyšší cenu. Mám jej zatím necelé tři týdny a musím říct, že jako zimní péče není vůbec špatný. Na jaro a léto si jej nedovedu představit, ale na zimu dostačující. Příjemně voní a je poměrně hutný. První týden se mi tedy stalo, že mi zanesl póry a pleť se přidusila a odměnila mě něčím nevzhledným. Dát si záležet s nanášením na dobře vyčištěnou pleť, menší množství, perfektně rozmazat a za málo peněz, hodně muziky. 

Omlouvám se, že nemám teď po ruce jeho fotku, tak přidávám fotku ze stránek Dermacolu.

Další výrobky které mohu vřele doporučit a nechci je opomenout..samozřejmě milovaný LUSH, Bioderma a Clinique. Ale to někdy příště. :)