Nálada pod psa. Mám pocit, že
moje jarní nálada je opravdu tu tam. A to je venku naprosto nádherně! Začínám pochybovat o mém vznikajícím salonu. Protože to jak
se ke mě paní chová, je čím dál horší až mi to nahání husí kůži. Přitom celou
dobu působila jako ta nejmilejší osoba. Domluva byla úplně jiná a co jsem
zaplatila nájem, se najednou všechno mění. Hlavně přístup. Telefonáty x-krát
denně. Proč? Jsem samostatná jednotka! Začínám
se cítit zase jako zaměstnanec a nějak tomu všemu přestávám rozumět. Proč musím
každý den jezdit do města kvůli drobotinám, které se mě netýkají? Dnes mě
uzemnila hlavně přednáška co vlastně já chci, kdy po mě začala řvát a z její
řeči těla mi opravdu nebylo příjemně, upřímně až do breku. A to že jsem
zopakovala, že pouze chci hezké prostory pro svou práci v centru města ji ještě
víc vytočilo. Nerozumím tomu. Předhazovala mi že tu mám vybavení. Proč se
bavíme o vybavení? I kdyby mám své vlastní. Mou náladu asi týden zpátky
nejvíce odrovnalo hlavně to, že můžu zůstat jen když si pořídím tu a tu značku
kosmetiky. Nechala jsem se zlomit a i přes finanční stop pohotovost, jsem tedy
koupila sadu pleťové kosmetiky-nevím proč..tuhle značku nechci a kosmetiku chci
dělat asi až na konci léta. Tak tedy až budu mít vše schválené budu mít nějaké
balíčky s ošetřením pleti. Dobře. Jsem zas moc hodná a nechci vířit vody,
přestože se v této osobě začínám ztrácet. Rozkrájet se, hlavně nenaštvat okolí.
Nátlaková obchodní vlna. Ok. Jdeme dál. Říkám si že Bůh je mi svědkem a je se
mnou. Ale proč jsme najednou pod jednou střechou každý den dvě a proč ty
podmínky? Vždyť jsem samostatná jednotka a domluva byla jiná. Jsem sama
zvědavá jak tohle dopadne. Začínám mít špatný pocit. Škoda, že se člověk
nedokáže časově povznést, aby se podíval ve zpětném zrcátku co je správné a co
není. Moc by mi to teď pomohlo.
