čtvrtek 30. června 2016

Fóbie

Asi už budu působit jako totální magor..ale zjistila jsem, že mám těžkou fobii z tmavých místností bez světla spolu v ruce s tmavým nestřízlivým nábytkem...ale hlavně z koberců a  barevných zdí!
Hnus.
I pavouk mi přijde jako týpek pohodář. Konec konců si máte s kým pokecat třeba na záchodě. A když jste "sama" doma, ten pavouk tam stále je. Sice nevím jak by zvládl ohlídat dům a zneškodnit případného zloděje ale doufejme, že zrovna ten zloděj bude mít arachnofobii.
Zpátky k odpornostem.
Dělá se mi husí kůže při pomyšlení, že bych měla bosa přejít po koberci třeba právě na návštěvě. Nebo myšlenka kdy návštěva půjde po mém koberci bosky...
Asi to souvisí s mou profesí. Protože vše co nemůžu poctivě min. 1x týdně vysát a vytřít je pro mě špinavé. A to mi nepřipadá jako hloupost, když prostory obýváte každý den. Opravdu se to zanese. Nechat neuklizený dům po dobu dvou týdnů už to půjde vidět. Jasně, člověk nemůže žít v úplném sterilu, to by ani nebylo zdravé. Ale v nánosu prachu to taky nejde.

A co teprve takový koberec 20m2 po 3 letech! Ten nesrolujete a nevynesete vyklepat na dvůr, kde ho každý měsíc šamponem na koberce napěníte a vydrhnete. On samotný vysavač na to už moc nestačí. A parní vysavače a další vychytávky tomu také moc nepomohou.
Vždy když jdu na nečekanou nucenou návštěvu a mám letní boty tzn. jsem bez ponožek, je to pro mě utrpení. Když mám štěstí a v kabelce najdu aspoň mini ponožky do vykrojených oxfordek, jsem šťastný člověk.
Kdyby jste jen tušily, jaké mají lidé nohy... mladí, ve středním věku.. jejich zevnějšky vypadají udržovaně, ale ani netuší, že mají na nohou plíseň, nebo bradavice. A to není žádná sranda ani běh na půl roku. A jak snadno se roznáší, zejména když je někdo choulostivý a má oslabenou imunitu. Takový lidé vám projdou po koberci, šupinky kůže se olupují, viry se přenáší a pak se budeme divit, kde se to vzalo - když jste přeci ani na koupališti v blízké době nebyly.
Takže představa projít se někde po koberci...wuaaaaa!

Barevné zdi? Přijde mi to neskutečně infantilní. Toleruji krémové, jemné pastelové vkusné barvy, které doplní interiér. Ale představte si místnost, do které nejde téměř žádné světlo a na zdech jasně zelenou, tyrkysově modrou u kterých tajně doufáte, že se každou chvíli nepromění v příšerky s.r.o. a nesežerou vás....
Další bombou v interiérech je sytě červená - nemusím psát že to vypadá jako v...dobře zkusím to jemně...jako v Moulin Rouge. (chápeme se)
Sytě popelářská oranžová, žlutá.... (nejsem sluníčkář) a ta hmyzí invaze nalepovacích berušek z květinářství co byly hitem v roce 2003 to opravdu nezachrání.

Taková prostředí mi akorát dokáží přivolat chmury a deprese. Seberou mi energii, chuť pracovat, dobrou náladu a nemám vůbec chuť existovat.