pátek 17. října 2014

Školení a Interbeauty podzim 2014

Opět na místě činu. Podruhé co jsem se musela ubytovat jinde než na bytě, ale pomalu si zvykám. První den jsem byla na školení v bývalých prostorech Dioru. Nejsem tam poprvé. U firmy Pevonia Botanica. Závidět se nemá, ale ty salonky.. jsou kouzelné. Jejich podsvětlené schodiště, mramor a prostě...nádhera, poezie. Starají se o nás dvě velmi milé slečny/paní. Na minulé schůzce byla teoretická část a nyní jdeme na tu praktickou. Osahávám si přípravky, provádím ošetření a učím se novou masáž. Už ani nevím, kolik druhů masáží umím. Loučíme se a putujeme dál. Na něco dobrého! Samozřejmě mě to zlákalo do restaurace naproti Palladia, něco na způsob YamYam Express. Fotila jsem víc fotek, ale mám už tak přesložkovaný netbook, že opravdu netuším, kde skončily. Cestou na ubytovnu jsem se stavili do Světozoru na palačinku a pro mě cheesecake.

Druhým den mě čekalo Interbeauty, kde jsem byla konečně poprvé mezi prvními hned hezky z rána. Stihla jsem si nakoupit i u OPI, kde ještě byly skryty v nejlákavějším koši veletrhu s výprodejní cedulkou poklady, v podobě krásných barev. Pavilon byl ještě poloprázdný a spousta stánků teprve vybalovala zboží. Také možnost seznámit se a vyzkoušet nějaké nové výrobky na vlastní kůži bez fronty a kolem sebe mít další kolegyně, které do diskuze přispějí vlastní zkušeností a názory. Akce teprve započínali a nebyly přebrané veřejností. Žádné mačkání a nekonečné řady hladových slečen po upravených nehtech zdarma. Takže jsem měla štěstí potkat spoustu známých. Asi to zní ode mě hnusně, ale mě to upřímně vždy rozčiluje. Mohly by udělat dva dny pro lidi z oboru a neděli nechat veřejnosti. Nikdy nemám šanci nakoupit vše co potřebuji a v klidu si vybrat. Navíc mě dostává, že je to tam každému šumák, komu co prodají. Je spousta přípravků jen pro profesionální použití a živnostenský list je podmínkou, to je to co nás salony živí. Je to práce jako každá jiná se zodpovědností. Ale když prodají i naše esa v rukávu, to co nás dělá výjimečnými veřejnosti, čímž sníží zájem o návštěvnost salónů, za co pak budeme jíst a platit nájmy? Achjo. Nemohla jsem si to odpustit. Mám pocit, že nám ty veletrhy spíš ubližují. Navíc už ani jejich obsáhlost není taková, jako byla dříve. A veletržní ceny? Nevím. Počítám jen tu výhodu, že mám pohromadě většinu firem, vzorníků a výrobky vidím na vlastní oči. Takže člověk neschytá překvapení v podobě objednávek přes internet a internetových vzorníků. Tj. zkreslený online vzorník, neexistující swatche na googlu a barva v reálu mnohdy nemile překvapí. Takto mám vše pod jednou střechou bez platby nechutně vysokého poštovného. Jen ty mačkanice.

Po veletrhu jsem se nasměrovala k Palládiu, abych si v Mangu znovu vyzkoušela camel kabát s velkými klopami. Úplně jsem se do něj zamilovala, sluší mi a navíc jsem jej na nikom neviděla. Možná si jej dodatečně objednám příští měsíc. :) 
Následovala "obědo-večeře" v Bageterii Boulevard a naposledy jsem si na rozloučenou sedla do Audi, pochybuji že ještě někdy v životě do něj sednu.  A konečně cesta domů. Pomalu se loučím s životem v Praze a uchyluji se k rodné Olomouci. A doufám, že se na jarní veletrh znovu podívám.